Novy mobil

Okolnosti mne dotlacily k velkym nakupum. Poridil jsem si francouzskou SIM kartu, protoze ma levnejsi SMSky do Cech a protoze tady se lide nejsou schopni domluvit jinak, nez pomoci mobilu. Taky jsem si koupil kolo, ale o tom az priste. Ted davam verejne na vedomi sve nove telefonni cislo:

+33 673 049 583

Aktualizovano 3.10.: Díky Sokolově bleskurychlé pomoci jsem poštou obdržel druhý telefon, díky čemuž nyní používám jak nové francouzské, tak i staré české číslo. Kdyby mi náhodou chtěl někdo poslat SMSku, nejsnáze to půjde přes Vodafone SMS bránu.

La Traversée du Vieux-Port

V ramci stmeleni studentsva a vlastni prezentace poradaji marseilleske skoly kazdorocne zavody ve starem pristavu. Ucasni se ho studentske posadky s plavidly, ktere si samy sestroji. Jedinym povolenym motorem je lidska sila. To jsem nemohl vynechat.

Letos zrovna dvakrat nevyslo pocasi, ale prekvapive bylo docela teplo, takze odradit se nidko nenechal. Nas tym sice postradal zkusenosti z minulych let i dostatek vhodneho materialu (sudy, matrace apod.), nicmene jsme se vse rozhodli dohnat rychlou improvizaci. Jelikoz je cast nasich koleji stale v rekonstrukci, na dvore se nachazi nepreberne mnozstvi rozlicneho haraburdi. Sebrali jsme ctyri drevene palety a nekolik prken, nacez nas zaujal o podal stojici kontejner na plasty, doslova pretekajici spoustou plovouciho materialu. Lide se sice trochu divili, kdyz jsme s hlavou zastrcenou v popelnici vyndavali pouzitelne lahve, ale co naplat, ucel sveti prostredky. Behem lovu na dalsi kontejnery jsme jeste zakoupili sadu nafukovacich balonku a sehnali nejake provazy. Podarilo se rovnez shromazdit nemale mnozstvi lahvi od piva (z vlastnich zasob), ktere jsme hodlali pouzit jako stylovou dekoraci.

V nedeli rano jsme se sesli primo v pristavu. S trochou obav jsme sledovali vytvory ostatnich tymu, ktere byly v pravde monstrozni. Mnozstvi velkych barelu, barevnych vlajek, polystyrenovych desek, nafukovacich matraci i slapacich koles jeste zvyraznovalo fakt, ze nase plavidlo je (az na balonky) slozeno ciste z odpadku. S pramalou jistotou jsme vyvraceli pochybovacne dotazy kolemjdoucich, jestli to bude vubec plavat. Zavod se rozbehl a jednotlive tymy, vzdy po trech, vyrazeli od brehu k velke bojce a zpet. Na nas prisla rada az nakonec, ale s o to vecim jasotem jsme oslavili fakt, ze se nase lod na startovnim poli nepotopila, ba dokonce unesla dva veslare. Tri dalsi, vcetne mne, se pripravili za vorem jakozto lodni srouby. Za hvizdu startovni pistalky jsme vsi silou zabrali a vyrazili. Zprvu nejasna situace se vyvinula v nas prospech a ujali jsme se vedeni. Dosahnout bojky vsak nebyla zadna hracka a zacaly nam dochazet sily. Pronasledujici sestiveslice se z hromovym revem priblizovala, ale vidina zadostiucineni pro nas podcenovany tym nam dodala dost sil a predehnat jsme se nenechali. Kdyz jsme, zcela vycerpani, na brehu popadali dech, oznamil moderator, ze tri nejrychlejsi lode se utkaji v zaverecnem zavode. Byli jsme prave treti, takze netrvalo dlouho a uz jsme opet klepali (spise zimou nez nervozitou) na brehu. Hned na uvod jsme se stretli s posadkou sousedni lodi, kterou jsme se pokusili vytlacit na molo. Jejich protiutok vajicky a moukou nas vsak natolik vyvedl z miry, ze jsme rychle otocili a mazali si za svym. U bojky jsme byli druzi, ale sikovnym manevrem jsme se velmi rychle otocili a na ceste zpatky uz nedali nikomu sanci. Ani osamelemu namornikovi z nepratelske lode, ktery v uvodni sarvatce spadl do more a ted plaval uprostred pristavu a snazil se nas zastavit. Dorazili jsme zcela vycerpani, ale prvni. Kdyz jsme se vzpamatovali a v ramci moznosti ususili, dostali jsme nejake drobne darky (nejlepsi z toho je tricko, popruh na klice a listek do kina) a vyslechli si i zbytek vyhlasovani, kdy byly postupne hodnoceny i lode nejhezci, nejoriginalnejsi apod. V techto kategoriich jsme vsak jiz nebodovali. Beztak jsme odchazeli s pocitem vitezu. A pouceni? Nesudte podle vzhledu!

Skola vola

A je to tady. Skola zacala. Kdo vsak cekal prudky nastup ve stylu Igora Hnizda, ten se zmylil. K me velke uleve je zatim vsechno v naproste pohode a ani moc nevadi, ze mam problemy s francouzstinou, nebot se zatim probira latka, kterou jiz dobre znam z Cech.

Pri slavnostnim zahajeni akademickeho roku se slova ujal nejprve pan directeur, ktery povysil z reditele jedne skoly na reditele ctyr skol soucasne a byl na to patricne hrdy. Pred rokem totiz doslo, jak nam neopomenul zduraznit, ke spojeni nekolika mistnich skol v jednu velikou, slavnou a uzasnou. A na te ted jsme. Zbytek jeho proslovu zabralo predstaveni noveho loga a durazne prosby, abychom za zadnych okolnosti nikde nevyslovovali stare nazvy, ale pouzivali pouze ten jediny spravny, novy, vseobjimajici titul - école Centrale de Marseille.

Ve zbytku dne jsem pobihal od jednech dveri k druhym a snazil se provest svuj zapis ke studiu a vybrat si sport. Zacal jsem s prazdnyma rukama a dobrou naladou, skoncil jsem s hukotem v hlave, se sadou formularu, a smisenymi pocity. Bude to jeste boj, ale ja se nedam. Za vsechno se ale nejak plati - a tak mne cely tenhle kolotoc zacatku roku bude stat jeste nejmene 200 EUR, ne-li vic. Tuhle se plati pojisteni pokoje, tady pojisteni na skolni akce, tady na sport, jinde poplatky za skripta, zalohu do knihovny, lekarskou prohlidku atd. Budu si muset zajit do banky pro seky a naucit se je pouzivat, nebot placeni bankovkami je tu OUT, zatimco internetove bankovnictvi jeste zrejme neni dostatecne IN. Nejhorsi je, ze dotycne urednice casto vubec nevedi, co vlastne po mne chteji. Je mi jich casto az lito, protoze kdyz k nim prichazim, tvari se ochotne a klidne, zatimco po mem odchodu maji casto na stole rozlozenu spoustu papiru, v ocich zmateny vyraz a za sebou nekolik zbrklych debat s kolegynemi. Ale mohou si za to sami, maji zvlastni talent vsechno komplikovat zbytecnym skatulkovanim. A mne je zrejme souzeno nepasovat do zadne skatulky. Tak take doslo treba k tomu, ze abych mohl chodit se skolnim lezeckym krouzkem na stenu, musel jsem si zapsat jeste badminton.

Dnesni den pak probihal mnohem klidneji. Cele dopoledne jsme stravili v pocitacove ucebne uvodnim kurzem jazyka C++, ktery, jak jsem naznacil v uvodu, dobre znam a nemel jsem proto zadne problemy sledovat o co jde. Odpoledne vyuku nemam a tak jsem si zasel do banky pro seky a pak sem, na internet, podelit se o sve zazitky s vami. Tim se pro dnesek loucim a tesim se zase brzy na shledanou.

Jak mi napsat

Jelikoz to muze nekoho zajimat, napisu, jak mi muzete neco napsat nebo poslat. Nebude-li to zrovna sacek s antraxem, budu nesmirne vdecny za kazdy pohled, e-mail nebo vzkaz. Moznosti je nekolik:

• e-mail. Tady se nic nemeni, muzete pouzivat kteroukoliv z adres, kterou ode mne mate. Treba petr.wolf@gmail.com.
• SMS. Mozna si poridim francouzskou SIMku, ale zatim normalne pouzivam svuj telefon, takze na nej lze psat SMSky, treba i z netu, chodi spolehlive.
• ICQ. Obcas byvam na ICQ. Tam je moje cislo 48241841.
• komentare. Pod kazdym clankem na tomto blogu je odkaz "comments", ktery otevira dosavadni vzkazy a formular pro vkladani novych. Uvidi to ale i ostatni navstevnici blogu, takze zadne prasarnicky!
• posta. Mozna si na to jeste nekdo z vas pamatuje, ale pred vznikem e-mailu existovala i normalni posta. Kdo jeste umite posilat dopisy, muze se vam hodit moje adresa
  
  Mr Petr Wolf
  Bâtiment 1, Chambre A1140, Résidence Alice CHATENOUD
  10, rue Henri Poincaré
  13388 MARSEILLE CEDEX 13

Kourove signaly a potrubni postu necham na priste. Mejte se!

Pohled na more

Pohled na more
Originally uploaded by petr.wolf.

Pridal jsem prvni varku fotek. Muzete se podivat, kde bydlim a jak vypada stary pristav v Marseille, kde jsem byl vcera na prochazce.

Budto kliknete na fotku tady v pravo, nabo na tento odkaz, kde by mely byt rovnou videt vsechny fotky.
Dnes v deset hodin dopoledne mi zacina skola. Zatim vubec netusim, jak to bude vypadat. Predevsim doufam, ze po mne zezacatku nebude nikdo nic moc chtit, abych se mohl v pohode ucit francouzsky. Vlastne by bylo uplne nejlepsi, kdyby po mne celou dobu vubec nikdo nic nechtel a mohl jsem si delat co se mi libi. Treba se valet na plazi anebo lezt po utesech. Uz jsem kontaktoval skolni horolezecky krouzek a vypada to, ze bych s nimi mel chodit kazdou stredu na umelou stenu a brzy i ven.

Taky je tu moznost naucit se windsurfing, coz mi nejdriv pripadalo jako pakarna, ale kdyz jsem vcera za silneho vetru pozoroval, jak to ti surfari masti po vlnach jako kdyby letali, zacal jsem svuj nazor prehodnocovat. No uvidime.

Jde to ale dre to

Jemny uvod uz mame za sebou, stejne tak ja mam za sebou prvni krucky za poznanim zdejsiho prostredi. V celku uspesne jsem se zacal stravovat v menze, kde za mene nez 3€ clovek dostane velice solidni obed. Zorientoval jsem se i v systemu MHD, ktery se ale diky velkemu mnozstvi kruhovych objezdu vymyka obvyklemu chapani prostoru, a tak jsou zastavky casto na druhe strane nez by clovek cekal a autobus zprvu vyrazi zcela opacnym smerem, a teprve po chvili se nekde otoci a pokracuje k dalsimu objezdu.

Vybavil jsem se rovnez hrncem a uvaril si prvni caj, na slavnostniho prvniho "cinana" vsak stale cekam, nebot jsem jeste neobjevil obchod, kde by tuto pokleslou stravu prodavali. Poznal jsem i nekolik studentu, prevazne zahranicnich, z Evropy, Afriky i Asie. Take je tu pry velka skupina Brazilcu, ale nikdo nevi, kde vlastne jsou. Ceka mne jeste mnoho administrativniho zarizovani, ale to musi pockat az na pristi tyden, kdy oficialne zacne skola a ja dostanu studentskou karticku, bez ktere je snaha o postup v byrokraticke dzungli marna.

Venku je hezky, v nejblizsi dobe mam v planu vykoupat se v mori a obhlednout mistni slavnou lezeckou oblast Les Calanques. Francouzi jsou az na vyjimky velmi prijemni a ochotne cloveku pomohou, kdyz neco potrebuje. Casto je ale nutno vyplnit nejaky formular, pridat dva, tri podpisy a fotku.

S francouzstinu zatim docela bojuji, nekdy lepe, jindy hure, ale to je asi normalni a casem se to zlepsi. Teda doufam.

Pro tentokrat se loucim. Priste se teste na vesele povidani o mistnich sprchach a mozna i nejake fotky. Prozatim tedy, au revoir!

Prvni dojmy

Zatim tu nejsem prilis dlouho, ale mnozstvi novych objevu a zazitku by vydalo na dlouhy seznam. Pokusim se proto nyni strucne shrnout svou cestu a prvni dojmy z pobytu.

Z Prahy jsem po lehkych potizich s prilis tezkym kufrem odletel v pondeli 11.9. vecer a do Marseille dorazil neco po devate hodine. Letel jsem s CSA na lince Praha - Marseille - Barcelona a z mnozstvi Spanelu v letadle jsem mel docela psinu, nabot jejich chovani rozhodne nevypovidalo o strachu z moznych teroristickych utoku k petiletemu vyroci napadeni WTO. Vesele se bavili, ba i hulakali tak, ze oznameni kapitana letu vubec nebyla z palubniho rozhlasu slyset. Kdo se nevesel do ulicky, klecel na sedacce otocen do protismeru a snazil se prekricet sve sousedy. Vozik s pitim take nemel chvili klidu a pri ceste ze zachoda mne dokonce uveznil v ulicce, nebot se nedal obejit. Trpelive jsem cekal, dokud si robustni Spanelka neposlouzi, jenze v kabine uz tou dobou svitilo "pripoutejte se" a letadlo zacinalo klesat na pristani. Madam se rozhodla platit kartou, coz trva dlouho i na zemi, natoz v letadle. Chvili jsem si pripadal, jak pred vyskokem z AN-2 a byl jsem docela rad, ze jsem to nakonec stihl, nebot letadlo se pak jeste nekolikrat pekne "zhouplo".

Po priletu jsem se autobusem vydal do centra mesta, kde jsem hodlal prestoupit na metro. To vsak jiz bylo zavrene a tak jsem nakonec ke svemu hostelu dorazil taxikem. Recepcni ale nejak divne mluvil, nastesti brzy dosel pro jakousi mladou slecnu, ktera mi dala povleceni a ukazala pokoj. Cestou se mi pan recepcni pokusil pomoci s kufrem, diky cemuz jsem odhalil pricinu naseho prvotniho nedorozumeni - byl uplne namol. Nastesti to byl jen kousek a tak to bez ujmy prezil kufr, recepcni i obrazky na zdi. Spal jsem ve velke spolecne loznici vybavene kuchynkou; koupelnou i pripojenim na internet a nemel jsem si na co stezovat. Potkal jsem se jeste s jednim venezuelanem, ktery se take chystal na skolu a jednim anglicanem, ktery v ramci sve diplomove prace o historii hudby objizdi celou Francii, bali holky po barech a nesmirne si to uziva. No a ja delam nejake roboty...

Rano jsem se sbalil, zaplatil a vyrazil smerem ke skole zjistit, co a jak, predevsim jestli jsem dostal kolej nebo ne. Cesta trvala skoro hodinu, ale podarilo se mi nikde nezabloudit a dorazit na smluvene misto ve spravny cas. Pani Sibylle Grégori, ktera ma zahranicni studenty na starosti, umi dobre anglicky, coz mi dost pomohlo. Kolej jsem ke sve nesmirne uleve skutecne dostal a mela mne k ni zavest jina studenka v ramci vzajemne studentske druzby (student buddy). Ta vsak byla az do odpoledne na nejakem zahajovacim ceremonialu , ktery dle meho zjisteni sestaval predevsim z toho, ze si studenti sestavili rugby tymy, ktere pak skakaly pred skolou a strasne na sebe kricely. Rekl jsem, ze se radeji vratim do hostelu pro kufr a zajdu si na obed, coz jsem take ucinil. Nasledne se mne ujala slecna Blandine, a vybavena Peugeotem 206 mne odvezla az ke koleji. Ta neni od skoly daleko, ale autobusem se musi jednou prestupovat, protoze prima linka neexistuje. Vyrizeni formalit nebylo snadne a bez pomoci Blandine bych to nezvladl, protoze pani ucetni byla zrejme skutecne placena za to, aby co nejvice studentu od pobytu na koleji odradila. Protoze vetsina studentu uz byla na miste nebo mela pokoje rezervovane z minuleho roku, dostal jsem na vyber uz jen ze tri pokoju - vedle zachoda, naproti zachodu a vedle schodiste. Z praktickych i estetickych duvodu (jako jediny mel okna do zahrady a ne na ulici) jsem zvolil pokoj 140, naproti zachodum. Pozdeji jsem zjistil, ze volba schodiste by byvala byla vyhodnejsi, nebot tam lze za prihodnych povetrnostnich podminek zachytit wi-fi signal z protejsi univerzitni budovy a pripojit se tak na internet, ale co naplat. Pokoj je maly, ale utulny. Obsahuje postel, skrin, stul, dve zidle, umyvadlo, velke okno a celkove je docela povedeny. Brzy pridam nejakou fotku.

Ve zbytku prvniho dne jsem jeste jednou vyrazil na pruzkum skoly, objevil jsem studentsky klub s fotbalkem a zachody. Ze jsem svou potrebu vykonal na "damach" jsem se s ulekem dozvedel az kdyz jsem pri odchodu mijel dvere. Priste budu davat vetsi pozor. Cestou domu jsem v supermarketu Casino koupil nejake jidlo a vybaveni pro pohodlnejsi zivot na koleji, jako raminka, prosteradlo, hrnicek, sklenicky a podobne. S hlavou plnou ocekavani, co prinese nasledujici den, jsem se chvili valel po posteli, nacez mne premohl spanek a az do rana jsem neotevrel oci.

Ve svem dalsim vypraveni budu pokracovat priste.

Vitejte!

Ahoj! Nejprve mi dovolte kratky uvod, aby bylo jasne o co tu jde.

Jmenuji se Petr, je mi 23 let a podarilo se mi ziskat pres Erasmus stipendium na pulrocni studijni pobyt ve franckouzskem Marseille. Na techto strankach o sobe budu ve zcela nepredvidatelnych intervalech davat vedet, aby mi vsichni, ktere to zajima, mohli zavidet anebo mne mohli litovat. To podle situace. Nepujde tedy o "klasicky blog", jelikoz nebudu nijak komentovat aktualni deni na internetu ani ve svete, nepujde ani o klasicky denik, protoze jen stezi by se mi podarilo dodrzet nejakou pravidelnost v zapisech. Bude to muj zapisnik, kteremu se budu sverovat, kdyz se neco zajimaveho stane, a kteremu si budu stezovat, kdyz se dlouho nic zajimaveho nestane.

Je zde prostor i pro vase komentare, takze kdyz budete chtit neco vedet nebo mne verejne z neceho obvinit, muzete to udelat prave tady.

A bientôt!