La Traversée du Vieux-Port

V ramci stmeleni studentsva a vlastni prezentace poradaji marseilleske skoly kazdorocne zavody ve starem pristavu. Ucasni se ho studentske posadky s plavidly, ktere si samy sestroji. Jedinym povolenym motorem je lidska sila. To jsem nemohl vynechat.

Letos zrovna dvakrat nevyslo pocasi, ale prekvapive bylo docela teplo, takze odradit se nidko nenechal. Nas tym sice postradal zkusenosti z minulych let i dostatek vhodneho materialu (sudy, matrace apod.), nicmene jsme se vse rozhodli dohnat rychlou improvizaci. Jelikoz je cast nasich koleji stale v rekonstrukci, na dvore se nachazi nepreberne mnozstvi rozlicneho haraburdi. Sebrali jsme ctyri drevene palety a nekolik prken, nacez nas zaujal o podal stojici kontejner na plasty, doslova pretekajici spoustou plovouciho materialu. Lide se sice trochu divili, kdyz jsme s hlavou zastrcenou v popelnici vyndavali pouzitelne lahve, ale co naplat, ucel sveti prostredky. Behem lovu na dalsi kontejnery jsme jeste zakoupili sadu nafukovacich balonku a sehnali nejake provazy. Podarilo se rovnez shromazdit nemale mnozstvi lahvi od piva (z vlastnich zasob), ktere jsme hodlali pouzit jako stylovou dekoraci.

V nedeli rano jsme se sesli primo v pristavu. S trochou obav jsme sledovali vytvory ostatnich tymu, ktere byly v pravde monstrozni. Mnozstvi velkych barelu, barevnych vlajek, polystyrenovych desek, nafukovacich matraci i slapacich koles jeste zvyraznovalo fakt, ze nase plavidlo je (az na balonky) slozeno ciste z odpadku. S pramalou jistotou jsme vyvraceli pochybovacne dotazy kolemjdoucich, jestli to bude vubec plavat. Zavod se rozbehl a jednotlive tymy, vzdy po trech, vyrazeli od brehu k velke bojce a zpet. Na nas prisla rada az nakonec, ale s o to vecim jasotem jsme oslavili fakt, ze se nase lod na startovnim poli nepotopila, ba dokonce unesla dva veslare. Tri dalsi, vcetne mne, se pripravili za vorem jakozto lodni srouby. Za hvizdu startovni pistalky jsme vsi silou zabrali a vyrazili. Zprvu nejasna situace se vyvinula v nas prospech a ujali jsme se vedeni. Dosahnout bojky vsak nebyla zadna hracka a zacaly nam dochazet sily. Pronasledujici sestiveslice se z hromovym revem priblizovala, ale vidina zadostiucineni pro nas podcenovany tym nam dodala dost sil a predehnat jsme se nenechali. Kdyz jsme, zcela vycerpani, na brehu popadali dech, oznamil moderator, ze tri nejrychlejsi lode se utkaji v zaverecnem zavode. Byli jsme prave treti, takze netrvalo dlouho a uz jsme opet klepali (spise zimou nez nervozitou) na brehu. Hned na uvod jsme se stretli s posadkou sousedni lodi, kterou jsme se pokusili vytlacit na molo. Jejich protiutok vajicky a moukou nas vsak natolik vyvedl z miry, ze jsme rychle otocili a mazali si za svym. U bojky jsme byli druzi, ale sikovnym manevrem jsme se velmi rychle otocili a na ceste zpatky uz nedali nikomu sanci. Ani osamelemu namornikovi z nepratelske lode, ktery v uvodni sarvatce spadl do more a ted plaval uprostred pristavu a snazil se nas zastavit. Dorazili jsme zcela vycerpani, ale prvni. Kdyz jsme se vzpamatovali a v ramci moznosti ususili, dostali jsme nejake drobne darky (nejlepsi z toho je tricko, popruh na klice a listek do kina) a vyslechli si i zbytek vyhlasovani, kdy byly postupne hodnoceny i lode nejhezci, nejoriginalnejsi apod. V techto kategoriich jsme vsak jiz nebodovali. Beztak jsme odchazeli s pocitem vitezu. A pouceni? Nesudte podle vzhledu!