Druhý den kopíroval program toho prvního pouze s drobnými rozdíly - snídali jsme v hotelu a ne na parkovišti a Martinovi nikdo peněženku neukradl, protože už žádnou něměl. Památková porce sestávala především z římských staveb, Kolosea, Palatinum, Forum Romanum, Pantheon apod. Všechno pěkné a zajímavé, ale spirituální zážitky ze včerejška se již neopakovaly.
Večer hrála v baru u Druida italská kapela se zpěvačkou překypující energií, srovnatelnou snad jen s Markou Rybin z Gaia Mesiah. Na "playlist" se dostaly především písně od Alanis Morrisete, zahrány však byly v kytarami nadupané a zrychlené formě. Po každé pecce se zpěvačka s nadšením obracela na publikum, ale jelikož nikdo nerozuměl italsky, odpovědí jí byl vždy jen nadšený řev. Evidentně z toho ale měla radost.
Třetí den se všichni rozhodli jít do Vatikánských muzeí, neboť v neděli dopoledne tam je vstup zdarma. Tomu odpovídaly i rozměry fronty, která se vinula od vstupu do muzea až na svatopeterské náměstí, kde se mísila se zástupem lidí čekajících na vstup do chrámu. S Martinem jsme se na čas odporoučeli jinam a do fronty se vrátili až hodinu před zavíračkou, kdy již byla o poznání menší. Poměrně rychle jsme se dostali dovnitř. Na muzea nebyl čas, vyrazili jsme podél ukazatele na sixtýnskou kapli a Rafaelovy komnaty. Problém byl v tom, že stejný směr zvolila většina těch, co od rána čekali pod vatykánskými zdmi. A stále byli uvnitř. Takže brzy byl člověk v situaci, že před ním se do úzkých dveří tlačil dav, zatímco ze zadu jej masírovaly zástupy dalších návštěvníků. V takových chvílích jsem většinou velmi agresivní a snad byla příčinou opravdová skvělost a úchvatnost sixtínské kaple a chodby k ní vedoucí, že jsem byl celkem v klidu. Přesto příště radši zaplatím vstupné a budu doufat, že lidí bude méně. Obávám se ale, že tam bude narváno pořád. Jestlipak Michelangelo něco takového tušil, nebo dokonce chtěl? Možná ano.
K večeru jsme se opět naskládali do pojízdné mučírny maskované za autobus a vyrazili do Francie. Na programu byl jakýsi film s Benem Affleckem, který hrál neodolatelného svůdce a Jennifer Lopez, která hrála lesbickou nájemnou vražedkyni, nebo něco takového. Strašlivá ptákovina, ale z podobných důvodů jako minule jsem se celkem bavil. Především ve chvílích, kde dávala herečka na odiv své vnady a v autobuse to hučelo jako v úle. A jak to dopadlo? No hádejte...
1 komentář:
Až se vrátíš, nezapomeň vydat knihu. Myslim, že už by to na takovou menší knížečku vyšlo, když přidáš obrázky, tak na větší :)
Okomentovat