Dojmy po prvním měsíci

Přes počáteční lenost se nakonec čas rozběhl slušným tempem a první měsíc mého pobytu utekl rychleji, než bych čekal. Je proto čas na menší bilanci. V malých kapitolkách shrnu, jak se tady vlastně mám.

Škola

Zdroj mých největších obav se zatím jeví jako zcela pohodová záležitost. Většině přednášek rozumím, neboť probíranou látku již znám, jednou jsem se dokonce i nudil. Výjimkou je "Právo a internet", pojednávající o ochraně autorských práv a duševního vlastnictví v prostředí Sítě. Tam jsem nepochopil skoro nic, ale uklidňuji se nadějí, že seženu-li knihu, budu schopen se to naučit. Celkový obraz školy nyní vylepšuje i téměř prázdný rozvrh. Tento týden jsem za lavicí zasedl ku příkladu jen jednou. Po neděli mne čeká aktivita celkově dvojnásobná, ale to se dá stále vydržet :). Abych cestu do školy nezapomněl, chodím na kurzy francouzštiny, které vede pohledná a velmi energická lektorka s oblibou ve velkých špercích. Při některých rozmáchlejších gestech to ve třídě zvoní jak o Vánocích. Takovýto klídek to zřejmě nebude na dlouho, brzy mi začnou další a další přednášky, které už nebudou zdaleka tak jednoduché, ale v tuto chvíli si nemám na co stěžovat.

Kolej

Bydlení na koleji je unikátní především ve složení osazenstva, které dohromady pokrývá všechny kontinenty kromě Antarktidy. Člověk se tak mimoděk dozví leccos o jiných kulturách i zvycích, zbaví se některých předsudků a vytvoří si nové. Pokoje jsou malé, ale dobré. Kuchyňka a koupelna stojí za starou bačkoru, ale kvůli tomu si nové bydlení hledat nebudu.

Jídlo

Školní menza vaří opravdu dobře a pestře, navíc ke každému jídlu je k dispozici nějaký dezert a salát v množství "vše co se podaří navršit na mističku". Po večerech a o víkendech se stravuji svépomocí, což překvapivě není tak hrozné, jak by se dalo čekat. Vytvořil jsem poměrně slušnou zásobu surovin a nyní postupně zkouším jednotlivé kombinace.

Tím jsem vyčerpal základní lidské potřeby i trpělivost čtenáře a věřím, že to pro tentokrát stačí. Bude-li mi přát štěstí, dostanu se tento víkend poprvé k lezení na místních útesech Les Calaques, o čemž případně podám zprávu hned z kraje příštího týdne. Do té doby au revoir!