Tak jde čas

Už jsem tu tři týdny. Je to docela dlouho a zároveň i velmi krátce, jak se to vezme. Třeba francouzsky jsem se stále ještě nenaučil, ale zato spodky už mi všechny došly a musel jsem je vyprat. Škola se už rozběhla, ale zatím se vyučuje jen část předmětů. Ten pravý "zápřah" mne teprve čeká. Začal jsem chodit i na kurs francouzštiny pro cizince, což se zatím jeví jako dobrá volba. Nepřestal jsem chodit na "bouldrovku", čehož vždycky lituju jen následující ráno, kdy pro unavené ruce nedokážu v koupelně otočit kohoutkem. Přestalo mne bavit vařit si každý večer těstoviny s kečupem a tak jsem se rozhodl začít experimentovat. Včera jsem ku příkladu vytvořil omáčku z kozího sýra, kterou jsem k vlastnímu překvapení i snědl. S těstovinami, samozřejmě, bydlím na koleji a ne v hotelu.

Celkově vzato, už jsem se zabydlel. Společnost blízkých mi sice chybí (nejvíce těch nejbližších), ale takový je osud studenta-erasmáka. Abych zahnal chmury a poznal nové lidi, rozhodl jsem se vyrazit na Weekend d'integration, což byla dvoudenní akce pořádaná školou. Poplatek sice nebyl nejnižší, ale odměnou byla "all-inclusive" náplň, kdy byl všechen sport a především všechno jídlo (i pití) zdarma v libovolném množství. A to se mi líbí. Bydleli jsme v poměrně komfortních chatičkách kdesi blízko Toulonu (nevím přesně, přijeli jsme autobusem za tmy a odjížděli nevyspalí). Na programu byly rozličné sporty, plavání, petanque. Večer hromady jídla, koncert školních kapel, diskotéka. O tom že alkohol v neomezeném množství a ve velkých dávkách opravdu škodí se přesvědčilo nemálo francouzských studentů, kteří podlehli kouzlu pití zadarmo. Já i ostatní zahraniční studenti jsme si alespoň v rámci možností zachovali důstojnou tvář. Francouzi si s tím ale hlavu nelámou. Jako ukázku přikládám krátké video, které jsem natočil během společné večeře. U nás jsem se s ničím podobným nesetkal (ani v nejdivočejších dobách Sovího Oddílu), ale tady je za ohromnou zábavu považováno, když jedna polovina jídelny řve na tu druhou a ta odpovídá ještě větším křikem a přitom tluče do stolu. Skandováním rytmických, ale ne příliš inteligentních popěvků se studenti dokázali bavit během čekání na jídlo, běhěm něj i ještě dlouho po něm. Oblíbené je rovněž stoupnout si na lavici a za bouřlivého povzbuzování vypít celý džbánek vína. Následky jsou zřejmé. Inu jiný kraj, jiný mrav.